SOUSEDSKÁ

Sousedská představuje jeden z nejdůležitějších a nejvíce poetických pilířů českého lidového tanečního fondu, přičemž svou povahou tvoří přímý protiklad k divokým a skočným tancům, jako je například furiant nebo skočná. Tento tanec je hluboce zakořeněn v české venkovské tradici a jeho název symbolicky odkazuje na komunitní soudržnost a úctu mezi "sousedy", tedy obyvateli jedné vsi.

🇨🇿 Barokní kořeny a vliv "vznešených" tanců

Historie Sousedské se začíná psát v 18. a 19. století, v době, kdy se na panských sídlech tančily ceremoniální a vysoce stylizované tance. Sousedská vznikla jako lidová reflexe menuetu a později ländleru (rakousko-německého sousedského tance). Venkovský lid přejímal z těchto aristokratických forem jejich třídobý takt a vznešené držení těla, ale zbavil je přehnané afektovanosti. Výsledkem byl tanec, který v sobě uchoval vážnost, ale naplnil ji lidovou upřímností a měkkostí pohybu.

Sousedská se postupem času stala nepostradatelnou součástí všech významných lidových slavností, jako byly posvícenské zábavy, svatby či dožínky. V tradiční hierarchii taneční zábavy měla sousedská své specifické místo – často se tančila jako tzv. "oddechový" tanec mezi rychlejšími kusy, nebo naopak sloužila k zahájení či ukončení tanečního bloku, čímž dodávala zábavě vážnost a důstojnost. 

Na rozdíl od moderních soutěžních tanců, kde je pořadí figur pevně dané choreografií, v lidové sousedské pořadí určoval "předtanečník" (nejváženější muž na parketu) nebo se figury střídaly podle toho, jak se měnila melodie v hudbě. Muzikanti často hráli několik variant téže písně a tanečníci na změnu tempa či dynamiky reagovali změnou figury.

📜 Zlatý věk v 19. století: Tanec jako národní symbol

Během 19. století, v období českého národního obrození, se Sousedská stala klíčovým prvkem při budování národní identity. Zatímco Polka představovala mladistvý elán a revoluční energii roku 1848, Sousedská byla vnímána jako nositelka tradice a kontinuity.

Významní sběratelé lidových písní a tanců, jako byl Karel Jaromír Erben nebo později Čeněk Zíbrt, dokumentovali různé regionální podoby Sousedské, aby zabránili jejímu zániku pod tlakem nastupující moderní městské kultury.

V této době se Sousedská začala vyučovat v tanečních školách jako základní český společenský tanec, čímž se smazávaly rozdíly mezi vesnickou tancovačkou a měšťanským bálem.

🎼 Sousedská v díle českých klasiků

Historie tohoto tance by nebyla úplná bez jeho stopy ve vážné hudbě. Sousedská se stala pro české skladatele symbolem domova a klidu.

• Bedřich Smetana: Ve svých "Českých tancích" pro klavír věnoval Sousedské samostatnou skladbu, kde mistrovsky zachytil její vláčnou melodiku a houpavý rytmus.
• Antonín Dvořák: V jeho "Slovanských tancích" najdeme Sousedskou jako protipól k divokému Furiantu. Dvořák v ní viděl ideální prostředek pro vyjádření české lyrické povahy a idylického venkova.

💃 Charakter tance Sousedská

• Pohybový princip: Základním prvkem je měkký, vláčný krok, který je doprovázen mírným pohupováním v kolenou. Tanec postrádá jakékoli prudké pohyby či vysoké výskoky; cílem je vytvořit dojem plynulého točení páru po parketu.
• Držení v páru: Tanečníci se obvykle drží v uzavřeném párovém držení, které je však volnější a uvolněnější než u moderních standardních tanců. Muž vede ženu s jistotou, ale bez dominance, zatímco žena odpovídá jemným následováním

🎻 Hudba a rytmus

• Rytmus: Sousedská je typickým zástupcem tanců v 3/4 taktu.
• Tempo: Na rozdíl od valčíku je však tempo sousedské mnohem volnější, klidnější a rozvážnější, což umožňuje tanečníkům soustředit se na ladnost a vzájemnou harmonii.
• Lidová píseň: Hudební složka sousedské je úzce spjata s lidovou písní, která tanci dodává jeho specifickou melancholickou i radostnou atmosféru. Melodie bývají často velmi zpěvné a široce klenuté, což koresponduje s pomalým tempem tance.
• Doprovod: Bývala doprovázena dudáckou muzikou (zejména v jižních a západních Čechách) nebo později smyčcovou kapelou s klarinety.

 🌟 Styly a varianty tance

• Jihočeská sousedská: Je považována za jednu z nejelegantnějších. Vyznačuje se velmi měkkým houpáním a často obsahuje figuru "podtáčení" partnerky pod rukou. V jižních Čechách se také často tančila v trojicích (jeden muž a dvě ženy).
• Chodská sousedská: Velmi konzervativní a důstojná. Chodové si zakládali na klidném, plynulém kroužení bez velkých výkyvů. Důraz je kladen na hrdý postoj muže.
• Hanácká sousedská: Vzhledem k bohatým a těžkým hanáckým krojům je tento typ nejpomalejší a nejvíce obřadní. Obsahuje mnoho úklonů, ceremoniálních gest a drobných krůčků, protože kroj neumožňoval velký rozsah pohybu.
• Horácká sousedská: Často bývá veselejší a rytmicky výraznější, někdy se v ní objevují prvky, které ji mírně přibližují k rychlejším tancům.

💡 Zajímavosti

• Sousedská byla v minulosti tancem, který smazával věkové rozdíly. Díky svému mírnému tempu ji mohli tančit jak mladí lidé, tak starší generace, pro které byla příležitostí k důstojnému společenskému kontaktu. 

• Samotný název tance napovídá, že nešlo jen o pohyb, ale o společenský akt. Tančit sousedskou znamenalo projevit partnerovi a okolí úctu. Na vesnických bálech bylo zvykem, že se sousedská tančila "z úcty k sousedům".

• Často se říká, že sousedská je "český předchůdce valčíku" nebo jeho klidnější lidová sestra. Zatímco valčík se stal mezinárodním hitem, sousedská si zachovala svůj intimní, ryze český charakter.

• V dnešní uspěchané době působí sousedská v rámci folklorních vystoupení jako oáza klidu, která divákům připomíná dobu, kdy se čas měřil jiným tempem a lidé k sobě měli blíž.