ŠTAJERIŠ

Štajeriš (v němčině známý jako Steirischer) představuje jeden z nejzajímavějších příkladů kulturní výměny ve střední Evropě. Přestože jeho název jasně odkazuje na Štýrsko (oblast dnešního Rakouska a Slovinska), stal se pevnou součástí slovinského lidového dědictví. Jeho historie odráží dlouhá staletí, kdy slovinské země sdílely společný politický a kulturní prostor s rakouskými zeměmi v rámci Habsburské monarchie. 

🏔️ Kořeny v alpském Ländleru

Prvopočátky tance Štajeriš musíme hledat v 18. století v širší rodině alpských tanců, z nichž nejvýznamnějším byl Ländler. Jednalo se o pomalejší, třídobý tanec rolníků, který kladl důraz na kontakt páru a rytmické pohupování. Štajeriš vznikl jako jeho dynamičtější a společensky hravější varianta. 

Zatímco aristokracie v té době tančila formální menuety, venkovský lid si oblíbil Štajeriš pro jeho živelnost a možnost improvizace. Do slovinského prostředí pronikal skrze obchodní cesty a sezónní migrace dělníků, kteří se vraceli z rakouských částí monarchie a přinášeli s sebou nové melodie a taneční figury.

💃 Zlatý věk dvoření a rituálů

V průběhu 19. století se Štajeriš stal ve Slovinsku klíčovým prvkem společenského života. Nebyl to jen tanec pro tanec samotný, ale fungoval jako propracovaný rituál dvoření. Mladí muži v něm mohli ukázat svou sílu a obratnost skrze výskoky a plácání do stehen, zatímco dívky předváděly svou ladnost při točení a úhybných manévrech. Tanec byl často rozdělen na část, kde páry tančily společně, a část, kde se muži snažili "imponovat" sólovými prvky. Tato sociální funkce pomohla tanci přežít i období industrializace, kdy mnoho jiných lidových zvyků zanikalo.

🎻 Cesta k národní emancipaci

Na konci 19. a začátkem 20. století, kdy Slovinsko zažívalo silné národní obrození, se Štajeriš stal předmětem zájmu etnografů. Přestože měl rakouské kořeny, Slovinci si jej natolik přizpůsobili, že začal být vnímán jako "náš". Slovinské varianty se staly jemnějšími v pohybu, ale o to bohatšími na hudební doprovod. V této době se tanec definitivně ustálil jako součást lidových veselic (šagra nebo veselica). Harmonikáři (hrající na diatonickou harmoniku) se stali klíčovými postavami, které určovaly tempo a náladu tance, a Štajeriš se stal povinným číslem každého lidového souboru, který chtěl reprezentovat slovinskou kulturu.

🛡️ Moderní konzervace a živý folklór

Ve 20. století, zejména po druhé světové válce, prošel Štajeriš procesem "folklorizace". Z běžného tance, který uměl každý vesničan, se stal tanec scénický. Profesionální a amatérské soubory začaly čistit kroky a sjednocovat kostýmy, čímž vznikla podoba, kterou známe dnes z folklórních festivalů. Přesto se v oblastech jako jsou Savinjské údolí nebo okolí Mariboru, Štajeriš stále objevuje v autentické podobě při místních svátcích. Pro moderní Slovince je tento tanec symbolem doby, kdy byl život úzce spjat s přírodou, komunitou a prostou radostí z pohybu.

💃 Charakter tance Štajeriš

• Regionální variabilita: Existuje mnoho podob – od klidnějších "kráčivých" verzí až po velmi rychlé a výbušné varianty.

• Akrobacie a sóla: Muži často předvádějí svou zdatnost výskoky, podřepy nebo rytmickým tleskáním o stehna a podrážky bot.

• Hravost a dvoření: Tanec je plný interakce mezi partnery; časté jsou prvky přitahování, pouštění a točení partnerky pod rukou.

• Párový tanec: Tančí jej muži a ženy v párech, často uspořádaní do kruhu nebo volně po sále.

 🥁 Hudba a rytmus

• Tempo: Začíná obvykle v mírném tempu, které se v průběhu tance nebo v jeho závěrečné části může zrychlovat.

• Hudba: Tradičně tanec doprovází harmonika (zejména ta diatonická, zvaná "frajtonerica"), kterou doplňují housle, klarinet a kontrabas.

• Rytmické frázování: Hudba má jasné, lehce houpavé frázování, které vybízí k typickému kroku "raz-dva-tři".

• Rytmus: Stejně jako jeho příbuzný valčík nebo Ländler, i Štajeriš se tančí v 3/4 taktu.

💡 Zajímavosti

• Štajeriš byl natolik populární, že pronikl i do vážné hudby; motivy tohoto tance využívali někteří slovinští skladatelé při tvorbě národních oper a skladeb.

• Při folklórních vystoupeních muži nosí typické štýrské kožené kalhoty nebo plátěné kalhoty s vysokými botami a kloboukem s kamzičí štětkou, což podtrhuje alpský původ tance.

• Často byl doprovázen krátkými, někdy i lehce peprnými popěvky, kterými se tanečníci navzájem dobírali.

• Slovinsko není jedinou zemí s tímto tancem; varianty existují i v Chorvatsku (pod názvem Štajeriš) nebo v Česku (jako Štajryš), což dokazuje vliv rakouské kultury v celém regionu.