TANGO

Tango je jediný ze standardních tanců, který má svůj původ mimo Evropu. Zrodilo se v chudobě a na okraji společnosti v jihoamerických městech Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay), aby se stalo celosvětovým symbolem vášně, napětí a dramatu.

🇦🇷🇺🇾 Zrození Vášně: Původ Tanga (Konec 19. Století) 

Tango vzniklo na přelomu 19. a 20. století v přístavních a chudých přistěhovaleckých čtvrtích argentinského Buenos Aires a uruguayského Montevidea.

V té době do regionu přicházely statisíce imigrantů z celé Evropy (Itálie, Španělsko, Německo), kteří se mísili s africkými a kreolskými komunitami. Tango je fúze několika hudebních a tanečních stylů:

• Candombe: Rytmy afrických komunit.
• Habanera: Melancholické španělsko-kubánské rytmy.
• Milonga: Rychlejší argentinský venkovský tanec.
• Evropské Tance: Vliv polky a valčíku.

Tango se tančilo v bordelech, krčmách a na předměstí. Tanec byl zpočátku drsný, improvizovaný a často zobrazoval konflikt nebo erotické svádění. Partnerky byly často prostitutky, a tanečníci (compadritos) byli drsní přistěhovalci, kteří se učili tančit navzájem, což vedlo k nízkému, zemitému těžišti a ostrým pohybům nohou.

🇬🇧 Od pařížské senzace k britské standardizaci

Příběh mezinárodního tanga začíná v momentě, kdy se argentinské tango kolem roku 1910 dostalo do Paříže. Francouzská smetánka byla tancem fascinována, ale považovala jeho původní podobu za příliš "živočišnou". Francouzští a později britští učitelé tance začali tanec upravovat: narovnali postoj tanečníků, zpevnili držení a odstranili některé příliš intimní prvky.

Klíčový zlom nastal ve Velké Británii ve 20. letech. Britští taneční mistři (jako byli členové tehdy vznikající organizace ISTD) chtěli vytvořit systém, podle kterého by se dalo tango učit po celém světě a v němž by se dalo soutěžit. Tím se začalo tango oddělovat od své improvizační argentinské matky a stalo se součástí tzv. "Standardních tanců".

📐 Formování techniky a vliv anglického stylu

Během této éry byla definována unikátní technika International Tanga, která ho odlišuje od všech ostatních standardních tanců (jako je Waltz nebo Quickstep):

• Odstranění "stoupání a klesání": Zatímco ostatní tance využívají práci kotníků ke stoupání, Tango zůstalo v jedné rovině.
• Specifické držení: Levá ruka partnerky byla posunuta více dozadu za paži partnera, což vytvořilo kompaktnější a pevnější siluetu.
• Staccato pohyb: Byl zaveden koncept velmi rychlých a ostrých pohybů nohou a hlavy, které jsou následovány náhlým zastavením.

💂 Role německého a britského vlivu (2. polovina 20. století)

V poválečném období se na vývoji soutěžního tanga podíleli zejména němečtí a britští tanečníci. Němci do tanga vnesli ještě více síly, atletiky a pochodového charakteru. Tanec se stal vizuálně velmi agresivním a dramatickým. V této době se ustálil i hudební doprovod – zatímco argentinské tango využívá bandoneon, mezinárodní soutěžní tango se tančí na plný orchestr s výraznými bicími nástroji, které zdůrazňují pochodový rytmus.

🏆 Současná podoba na soutěžních parketech

Dnes je International Tango jedním z pěti tanců standardní sekce. Je to tanec, který se pohybuje po obvodu sálu rychlými, úsečnými pohyby, prokládanými náhlými změnami směru a dramatickými pózami. Na rozdíl od původního tanga, které je o vnitřním dialogu páru, je International Tango vizuální show určenou pro rozhodčí a publikum.

💃 Charakter tance

• Unikátní Taneční Drženi (Tango Frame): Tango má ze všech standardních tanců nejpevnější a nejtěsnější držení. Partneři udržují nepřerušovaný kontakt a horní část těla je nakloněna vlevo. Toto držení symbolizuje dramatické napětí a dominanci partnera.
• Staccato a Plochý Pohyb: Tango je jediný standardní tanec, který nepoužívá Rise and Fall. Pohyb je plochý, kočkovitý a plynulý, přerušený ostrými, sekanými pohyby (staccato), které vyjadřují náhlost a konflikt.

🪗 Hudba a rytmus

• Hudba: Hudba Tanga je nezaměnitelně spojena s bandoneonem (typ akordeonu). Jeho melancholický, zastřený zvuk vyjadřuje hlubokou nostalgii, osamělost a touhu přistěhovalců, což tvoří emocionální jádro tance.
• Rytmus: Mezinárodní Tango je tančené ve 4/4 taktu s rychlým a staccatovým rytmem.

🆚 Tango Argentino vs. International Tango

✨ Styly a varianty tance

• Tango Salón (Salon Tango): Klasický, elegantní styl tančený v sálech Buenos Aires. Vyznačuje se uvolněnějším držením než v Milongueru, což umožňuje rozsáhlejší, delší figury (giros – otočky, caminata – chůze) a větší prostor mezi partnery. Je zaměřen na plynulost a čistotu pohybu.
• Tango Milonguero (Apilado):Tanec pro velmi těsné a přeplněné taneční parkety. Pár se drží v neustálém, těsném objetí(mírný náklon, apilado). Tanec je soustředěn do malého prostoru, s menšími, rychlejšími kroky a minimálními otáčkami. Důraz je na intimitu a rytmický chythudby.
• Tango Fantasia (Show Tango):Speciální styl vytvořený pro divadelní a jevištní vystoupení (např.Forever Tango). Zahrnuje akrobatické prvky, zvedačky, prudké a dramatické pády (volcadas) a krkolomnou práci nohou (ganchos, boleos), které by nebyly bezpečné na přeplněném parketu milongy.
• Tango Nuevo (New Tango):Vyvinulo se v 80. letech jako reakce na novou hudbu (především od Astora Piazzolly). Experimentuje s otevřeným držením a soustředí se na technickou analýzupohybu, osy a dynamiky. Často zahrnuje komplexní, nelineární figury a moderní pojetí improvizace.
• Tango Milonga: Je příbuzný tanec Tanga, ale rychlejší, veselejší a rytmičtější, s jednoduchými, houpavými kroky. Tančí se na 2/4 takt.
• Vals Criollo (Vals Cruzado): Argentinský valčík, který se tančí na 3/4 takt. Je plynulý, ale s rotační a krokovou strukturou Tanga.
• American Smooth Tango: Fascinující odnož tanga. Ačkoli si zachovává základní vášeň a dramatický charakter tanga, přizpůsobuje si je americkým tanečním normám, které kladou důraz na plynulost pohybu po parketu a větší svobodu figur. 

💡 Zajímavosti

• Ačkoli Tango dnes tančí muži i ženy, mnoho historiků se domnívá, že jeho původní taneční kroky a figury byly vytvořeny muži tančícími s muži. V přístavech Buenos Aires a Montevidea byl obrovský nepoměr mužů a žen. Muži z řad přistěhovalců, často osamělí, cvičili Tango navzájem, aby byli připraveni, až se jim naskytne příležitost tančit se ženou (často v nevěstincích). Toto mužské učení vedlo k extrémní přesnosti a soustředění na vedení a kroky.
• Melancholický zvuk bandoneonu a dramatický charakter Tanga pronikl hluboko do filmové kultury. Známá filmová scéna, kde Tango hraje hlavní roli, je z filmu Vůně ženy (Scent of a Woman, 1992), kde Al Pacino tančí s Gabrielle Anwar. Choreografie sice neodpovídá striktně žádnému soutěžnímu stylu, ale dokonale ztělesňuje dramatické napětí, zraňující hrdost a dokonalou synchronizaci, které jsou podstatou Tanga.
• Jak již bylo zmíněno, Tango je jediný standardní tanec, který nepoužívá techniku Rise and Fall (stoupání a klesání). Tato absence vertikálního pohybu má důvod – udržet nízké a zemské těžiště (tzv. Cat-like Movement – kočkovitý pohyb). Tento styl odráží jeho původ z ulice, kde se tančilo na nerovném povrchu. V soutěžní Tangě se tanečníci snaží vědomě se "držet dole", což kontrastuje s valčíkem, kde se snaží "letět".
• Přesný původ slova "Tango" není jistý a existuje mnoho teorií. Může pocházet z afrického jazyka a označovat "místo setkávání" nebo "tanec". Může souviset se španělským slovem "tañer" (dotýkat se, hrát na nástroj). Podle další teorie je odvozeno od "Tambora", což je označení pro buben používaný v afrických rituálech v Jižní Americe.
• Ve společenském Argentinském Tangu na milongách (tanečních večerech) se používá nepsaný kód pro pozvání k tanci, známý jako Cabeceo (kyvnutí hlavou). Místo verbálního pozvání, které by mohlo vést k trapnému odmítnutí, se muž a žena domlouvají pomocí kontaktu očí a diskrétního kývnutí hlavy. Tento rituál zachovává eleganci a hrdost, což dokonale zapadá do dramatického charakteru Tanga.