TARANTELLA

Země původu: Itálie 🇮🇹

Tarantella je jedním z nejznámějších symbolů italského folklóru, jejíž historie je fascinující směsí pohanských rituálů, středověké medicíny a hluboké lidové spirituality. Tento tanec, typický pro jih Itálie (zejména Apulii, Kampánii a Sicílii), není jen veselou hudbou pro turisty, ale pozůstatkem prastarého způsobu boje proti psychickému a fyzickému utrpení.

🇮🇹 Legenda o jedovatém tanci: Kousnutí tarantulou

Historie Tarantelly je neoddělitelně spjata s fenoménem zvaným tarantismus. Podle lidové tradice v jižní Itálii (zejména v Apulii a okolí města Taranto) vyvolávalo kousnutí pavouka tarantuly (Lycosa tarantula) stav hluboké deprese, křečí a letargie. Jedinou cestou k uzdravení byl zběsilý, nekonečný tanec. Postižený (často nazývaný tarantato) musel tančit v doprovodu specifické hudby tak dlouho, dokud se z něj jed "nevyplavil" potem.

Sociologové a historici se však dnes shodují, že šlo o mnohem hlubší společenský jev. Tarantismus postihoval především ženy z chudých venkovských vrstev. Tanec pro ně byl jedinou společensky přijatelnou formou, jak ze sebe uvolnit nahromaděný stres, trauma nebo frustraci z tehdejšího přísného patriarchálního řádu. V rytmu hudby mohly tyto ženy křičet, házet sebou o zem a veřejně vyjadřovat emoce, které by jim jinak byly zakázány. Byl to tedy spíše duševní exorcismus než toxikologická léčba.

⛪ Hudební "medicína" a postoj církve

Aby tanec fungoval, museli na místo dorazit hudebníci s bubínky, flétnami a mandolínami. Hráli extrémně rychlé, repetitivní melodie, které uváděly tanečníka do stavu transu. Tento rituál mohl trvat hodiny, někdy i dny. Každý typ pavouka měl prý "svou" melodii, na kterou postižený reagoval, což vedlo ke vzniku bohatého repertoáru hudebních motivů.

Katolická církev se na tyto pohanské rituály dívala s velkým podezřením, ale protože byly v lidu hluboce zakořeněny, pokusila se je asimilovat. Tanec byl postupně zasvěcen svatému Pavlovi, který se stal patronem "pokousaných". V Galatině dokonce vznikla kaple, kam lidé přicházeli tancem děkovat za své uzdravení.

💃 Od rituálu k národnímu pokladu

V průběhu 18. a 19. století se Tarantella začala transformovat z léčebného rituálu v tanec společenský a námluvní. Stala se neodmyslitelnou součástí svateb a lidových slavností, kde symbolizovala radost ze života a jižanský temperament. Elegantnější verze, jako je Sorrento Tarantella, byly upraveny pro pódia a staly se lákadlem pro cestovatele na jejich "Grand Tour" po Itálii. Tanec se tak stal globální značkou italské kultury, často zjednodušenou do podoby veselého poskakování s barevnými šátky.

Na přelomu 20. a 21. století však došlo k velkému návratu k původním kořenům. Mladé generace v Itálii začaly znovu objevovat Pizzicu a rituální aspekty tarantismu jako formu odporu proti globalizaci a ztrátě identity. Festivaly jako La Notte della Taranta v Apulii dnes přitahují statisíce lidí, kteří netančí jen pro zábavu, ale pro pocit sounáležitosti a propojení s prastarou energií svých předků. Tarantella tak i po tisíci letech zůstává živoucím důkazem síly hudby jako prostředku k uzdravení duše.

💃 Charakter tance Tarantella

Vysoká intenzita: Tanec je známý svým strhujícím tempem. Pohyby jsou rychlé, lehké a často zahrnují poskoky, točení a prudké změny směru.

Flirt a dvoření: V párové verzi jde o hravou simulaci milostného souboje. Tanečníci se k sobě přibližují a zase oddalují, přičemž používají šátky nebo pohledy k lákání partnera.

Kruhové formace: Často se tančí v kruhu (rota), což odkazuje na komunitní charakter rituálu a symboliku nekonečného pohybu.

Katarze a uvolnění: Historicky byl tanec formou "exorcismu" nebo léčby. Cílem bylo tancovat až do úplného fyzického vyčerpání, které mělo přinést duševní i tělesnou očistu.

🥁 Hudba a rytmus

Rytmus: Typický je 6/8 nebo 12/8 takt, který vytváří onen charakteristický "triolový" houpavý a neustále vpřed plynoucí pocit.

Tamburína (Tamburello): Je absolutním srdcem hudby. Neudává jen rytmus, ale díky kovovým plíškům dodává hudbě hypnotický, chřestivý zvuk, který pomáhá navodit trans.

Akcelerando: Hudba obvykle začíná v mírném tempu a postupně graduje. Ke konci je rytmus tak rychlý, že testuje hranice schopností hudebníků i tanečníků.

Nástrojové obsazení: Kromě bubínku dominují mandolína (pro rychlá tremola), kytara, tahací harmonika (fisarmonica) a občas i flétna nebo šalmaj.

✨ Styly a varianty tance

Pizzica: Pochází z oblasti Salenta (Apulie). Je to nejstarší a nejsyrovější forma spojená s rituálem léčení kousnutí pavoukem. Vyznačuje se zběsilým tempem a hypnotickým rytmem tamburíny. Dnes se tančí i jako tanec námluv (tzv. Pizzica de core).

Tammurriata: Typická pro oblast kolem Vesuvu a Neapole (Kampánie). Tančí se za doprovodu velkého bubnu zvaného tammorra a kastanět.

Tarantella Calabrese: Pochází z Kalábrie. Je to velmi energický a technicky náročný tanec, často doprovázený diatonickou harmonikou (organetto).

Tarantella Siciliana: Pochází ze Sicílie. Je hravější, veselejší a často využívá doprovod židovské harfy (marranzano) a fléten.

Tarantella Sorrentina: Pochází ze Sorrenta. Jde o elegantní, stylizovanou formu, která se vyvinula v 18. století pro pobavení šlechty a turistů. Tanečníci nosí bohatě zdobené kostýmy a choreografie je přesně daná.

Montemaranese: Specifická varianta z městečka Montemarano (Irpinia). Je to jediná tarantella, která se tančí v procesí během karnevalu. Je extrémně rychlá a má téměř vojenskou disciplínu v krocích.

PIZZICA

💡 Zajímavosti

Název pravděpodobně pochází z města Taranto, ale lidová etymologie ho spojuje s pavoukem tarantulou. Věřilo se, že tanec je jediným lékem na pavoučí jed (tarantismus).

Tarantella učarovala i velikánům klasické hudby. Své vlastní tarantelly složili například Gioachino Rossini, Frédéric Chopin nebo Franz Liszt.

V minulosti byla Tarantella pro ženy v přísně katolické a patriarchální jižní Itálii jedinou příležitostí, jak se veřejně "rozvášnit", tančit s rozpuštěnými vlasy a uvolnit nahromaděný stres.

Dnes zažívá tanec obrovský návrat díky festivalům jako La Notte della Taranta v Salentu, kde se tradiční rytmy mísí s moderním rockem nebo elektronickou hudbou.