TARANTELLA CALABRESE

Země původu: Itálie 🇮🇹

Tarantella Calabrese je divokým, hrdým a hluboce rituálním tancem, který tvoří samotnou DNA italské Kalábrie. Na rozdíl od své "komerčnější" verze z Neapole nebo léčivé Pizziky z Puglie, kalábrijská tarantella v sobě nese syrovost hor Aspromonte a přísný společenský řád, který přežil tisíciletí.

🏛️ Dědictví Velkého Řecka a dionýské rituály

Historie tohoto tance sahá až do dob Magna Graecia (Velkého Řecka), kdy byla Kalábrie centrem antické kultury. Kořeny tarantelly najdeme v dionýských slavnostech, které oslavovaly víno, plodnost a extázi. Zatímco v sousední Puglii se tarantella vyvinula v mýtus o léčení kousnutí pavoukem (tarantulí), v Kalábrii si tanec uchoval spíše svůj komunitní a rituální charakter.

V antických dobách sloužil tanec jako prostředek k uvolnění nahromaděné energie a k propojení se s božstvy země. I když se s příchodem křesťanství tanec formálně změnil a přizpůsobil církevním svátkům, jeho vnitřní puls zůstal pohanský. Je to tanec, který se neobrací k nebi, ale dupe do země, aby probudil její sílu.

⭕ Společenský řád "Roty" a role Mistra tance

Tarantella Calabrese není jen chaotické poskakování; je to přísně organizované divadlo v kruhu zvaném "u ballu 'a rota". Tento kruh představuje mikrokosmos kalábrijské společnosti, kde platí jasná pravidla a hierarchie. Vstup do kruhu není automatický – je to výsada, kterou si tanečník musí zasloužit.

Hlavní postavou celého rituálu je 'u mastru i ballu (Mistr tance). Ten vládne kruhu pevnou rukou – určuje, kdo smí vstoupit, kdo musí odejít a které páry budou tančit spolu. Mistr tance sleduje napětí v kruhu a svou autoritou brání případným konfliktům. Historicky byl tento tanec totiž i způsobem, jak si muži měřili síly nebo řešili spory bez použití zbraní, pouze skrze eleganci a výdrž.

Druhým důležitým aspektem je komunikační kód. Pohyby rukou, směr pohledu a vzdálenost mezi tanečníky (zejména u smíšených párů) jsou plné symboliky. Muž se dvoří ženě, ale nesmí se jí dotknout – kruh je prostorem úcty, ale i neustálého napětí. Pokud Mistr tance vidí, že se muž chová nevhodně, okamžitě ho z "roty" vykáže.

🎸 Hudební duše: Organetto a Chitarra Battente

Hudební doprovod tarantelly se v průběhu staletí vyvíjel spolu s dostupností nástrojů, ale jádro zůstává akustické a zemité. Nejdůležitějším nástrojem je organetto (diatofonní akordeon), který svým naléhavým a rychlým zvukem udává tempo. Před jeho rozšířením v 19. století však dominovaly dechové nástroje jako zampogna (dudy) a pipita (druh šalmaje).

Specifikem Kalábrie je také chitarra battente – pětistrunná kytara s kovovými strunami, která se nepoužívá k hraní melodií, ale jako perkusivní nástroj. Spolu s tamburínou vytvoří zvukovou stěnu, která je tak intenzivní, že dokáže tanečníky uvést do stavu mírného tranzu. Rytmus není stabilní; neustále graduje, dokud tanečníci nebo hudebníci nevyčerpají veškerou energii.

🇮🇹 Od izolace k národní hrdosti

Ve 20. století, zejména v éře industrializace, byla tarantella vnímána jako symbol zaostalosti a chudého jihu. Mladá generace odcházela do měst a tradiční "roty" na vesnických náměstích začaly mizet. Zdálo se, že tanec zůstane jen vzpomínkou starců v odlehlých vesnicích pohoří Pollino a Aspromonte.

V posledních desetiletích však došlo k masivnímu znovuzrození. Kalábrijská mládež objevila v tarantelle svou identitu a tanec se stal symbolem odporu proti kulturní globalizaci. Dnes festivaly jako Kaulonia Tarantella Festival přitahují tisíce lidí, kteří se chtějí naučit archaické kroky a pocítit sílu kalábrijského kruhu. Tanec se tak vrátil tam, kam patří – na náměstí, kde spojuje generace a připomíná, že pod moderním povrchem Kalábrie stále bije antické srdce.

💃 Charakter tance Tarantella Calabrese

  • Kruh "Rota": Tančí se uvnitř kruhu přihlížejších, kterému se říká u ballu 'a rota. Tento prostor je vnímán jako posvátný a platí v něm přísná společenská pravidla.

  • Žádný dotek: I přes velkou vášeň a energii se tanečníci v páru nikdy nedotýkají. Veškerá interakce probíhá skrze intenzivní oční kontakt, gesta rukou a blízkost těl.

  • Hierarchie a Mistr tance: Celý tanec řídí 'u mastru i ballu (Mistr tance). On určuje, kdo smí do kruhu vstoupit, kdo s kým bude tančit a kdy musí z kola ven. Bez jeho pokynu si nikdo netroufne začít.

  • Dvoření a výzva: U smíšených párů jde o hru námluv a elegance. U mužských párů se tanec mění v demonstraci síly, hbitosti a někdy i symbolický souboj o prestiž v komunitě.

 🥁 Hudba a rytmus

  • Nadvláda Organetta: Hlavním nástrojem je organetto (malý akordeon). Jeho rychlý, drsný a naléhavý zvuk je motorem celého tance.

  • Chitarra Battente: Tato specifická kalábrijská kytara se nepoužívá k hraní melodií, ale jako perkusivní nástroj. Její kovový, drnčivý zvuk dodává hudbě neuvěřitelnou hloubku a tah.

  • Hypnotické tempo: Rytmus je obvykle v 6/8 taktu, ale je velmi úderný a zemitý. Hudba neustále graduje a zrychluje, dokud tanečníci (nebo hudebníci) nepadnou únavou.

  • Tamburína: Rytmický základ tvrdí velká tamburína, na kterou se hraje velmi technicky a energicky, často s důrazem na spodní údery, které rezonují v hrudi.

💡 Zajímavosti

  • Na rozdíl od puglijské Pizziky, kalábrijská tarantella nemá v historii mýtus o léčení kousnutí pavoukem. Je to čistě sociální a oslavný rituál.

  • Tanec je považován za přímého dědice dionýských slavností z dob, kdy byla jižní Itálie řeckou kolonií (Magna Graecia).

  • Muži dříve při tanci nosili vesty se stříbrnými knoflíky, které při pohybu cinkaly. Tyto knoflíky měly v minulosti i funkci ochrannou – fungovaly jako lehký pancíř při případných potyčkách.

  • Způsob, jakým se tanečník dívá na partnerku, má přesná pravidla. Příliš vyzývavý nebo naopak lhostejný pohled mohl v minulosti vést k ostrým sporům mezi rodinami, které musel Mistr tance urovnávat.