ÚSSUA

Ússua je považována za „nejvznešenější“ a nejelegantnější tradiční tanec ostrovního státu Svatý Tomáš a Princův ostrov. Je to fascinující kulturní relikt, který v sobě nese ozvěny evropských šlechtických dvorů 19. století, přetavené do unikátního afrického kontextu. Pokud byste hledali tanec, který dokonale ilustruje setkání dvou světů, Ússua je jeho ztělesněním.

🇸🇹 Koloniální dvůr a vznik „kreolské etikety“

​Historie Ússuy je hluboce spjata s formováním specifické společenské vrstvy na Svatém Tomáši – tzv. Forros (potomci osvobozených otroků a evropských osadníků). V průběhu 19. století se místní elita snažila napodobit životní styl portugalské aristokracie. Ússua vznikla jako adaptace evropských salonních tanců, jako byly mazurka, polka nebo menuet, které na ostrovy přivezli portugalští správci a vlastníci plantáží.

​Místní obyvatelé však tyto tance nepřevzali mechanicky. Vdechli jim vlastní rytmiku a jemně je upravili tak, aby odrážely jejich vlastní sociální hierarchii. Ússua se stala tancem prestiže; tančila se při nejvýznamnějších příležitostech, jako byly křtiny, svatby elit nebo církevní svátky. Byla to demonstrace kultivovanosti, dobrých mravů a bohatství, čímž se Forros jasně vymezovali vůči ostatním vrstvám obyvatelstva.

​👗 Estetika elegance: Krajky, vějíře a cylindry

​Vizuální stránka Ússuy je pro její historii stejně důležitá jako samotné kroky. Tanečníci se oblékali do oděvů, které byly v tropickém klimatu neuvěřitelně náročné na údržbu, což podtrhovalo jejich status. Ženy, nazývané „donas“, tančily v dlouhých, bohatě vrstvených šatech zdobených krajkami, s nezbytným vějířem v ruce a šátkem uvázaným podle přísných pravidel.

​Muži naproti tomu oblékali černé obleky, vesty a nezřídka i cylindry. Tato móda, která by v Lisabonu působila jako běžný večerní úbor, se v konžském zálivu stala symbolem odporu skrze asimilaci – přijetím evropské formy si místní obyvatelé budovali vlastní, nezávislou důstojnost. Tanec samotný je charakteristický pomalým tempem, vzpřímeným držením těla a dvornými gesty, jako je úklona nebo jemné vedení partnerky, což ostře kontrastuje s energičtějšími styly, jako je Puxa nebo Bulauê.

​🎻 Hudební doprovod a zvuk starých časů

​Hudba k Ússue má velmi specifickou barvu. Tradiční soubor se historicky skládal z nástrojů, které měly evokovat evropský orchestr, ale byly upraveny pro místní podmínky. Dominantní roli hraje akordeon (často nazývaný concertina), který doprovází flétna a rytmická sekce tvořená bubnem pitu a kovovým perkusním nástrojem canzá.

​Rytmus Ússuy je houpavý a umírněný. Melodie často nesou nádech nostalgie a melancholie, což odráží izolovanost ostrovů a hlubokou historii, která se v těchto komunitách předávala z generace na generaci. Zajímavostí je, že i když hudba zní na první poslech evropsky, její vnitřní puls a frázování jsou nezaměnitelně africké, což z Ússuy činí jeden z prvních skutečných „world music“ žánrů historie.

​🛡️ Zachování identity v moderní době

​Po získání nezávislosti v roce 1975 čelila Ússua riziku, že bude vnímána jako symbol koloniální minulosti. Opak byl však pravdou. Obyvatelé Svatého Tomáše ji přijali jako svůj národní poklad. Tanec se stal symbolem vytrvalosti a schopnosti místní kultury přetvořit cizí vlivy v něco vlastního a originálního.

​Dnes je Ússua chráněným kulturním dědictvím. Vystupuje v ní řada folklórních souborů, které dbají na to, aby se technika tance i výroba tradičních kostýmů nezměnila. Stala se nedílnou součástí národní identity a připomínkou doby, kdy se na malých ostrovech uprostřed oceánu zrodila unikátní kreolská aristokracie.

💃 Charakter tance Ússua

• Aristokratická elegance: Tanec je velmi důstojný, pomalý a až obřadný. Tanečníci udržují vzpřímený postoj a provádějí ladné pohyby.
• ​Dvorská etiketa: Choreografie zahrnuje úklony, jemné vedení partnerky a uctivé rozestupy. Odráží snahu místních elit (Forros) napodobit evropskou šlechtu 19. století.
• ​Párový tanec: Tančí se v párech, které se pohybují v kruhu nebo v řadách, přičemž důraz je kladen na harmonii a vzájemný respekt mezi mužem a ženou.
• ​Kostýmní divadlo: Neoddělitelnou součástí je oblečení. Ženy tančí v bohatých dlouhých šatech s krajkami a vějíři, muži v oblecích s vestami, a někdy dokonce i s cylindry a hůlkami.

 🥁 Hudba a rytmus

• ​Hlavní role akordeonu: Srdcem hudby je koncertina (malý akordeon), která hraje hlavní melodii inspirovanou evropskou polkou nebo mazurkou.
• ​Doprovod flétny: Melodii často doplňuje flétna, která tanci dodává lehkost a melancholický nádech.
• ​Specifické perkuse: Rytmiku zajišťuje buben pitu (velký hluboký buben) a canzá (kovová škrabka nebo tyč), která dodává hudbě nezaměnitelný ostrovní „šmrnc“.
• ​Umírněné tempo: Na rozdíl od jiných afrických tanců není rytmus agresivní. Je houpavý, pravidelný a vybízí spíše k ladnému klouzání po parketu než k divokým skokům.

💡 Zajímavosti

• Ússua byla historicky tancem vrstvy zvané Forros – potomků osvobozených otroků, kteří si zakládali na svém vyšším společenském postavení a evropských způsobech.
• ​Je fascinující vidět tanečníky v plném evropském večerním úboru (včetně sak a dlouhých sukní) v horkém a vlhkém klimatu rovníkové Afriky.
• ​Ússua je dokonalým příkladem kreolizace. Vzala evropskou formu (salonní tance) a vdechla jí africkou duši a rytmické cítění.
• ​I když tanec vypadá koloniálně, pro obyvatele ostrovů je symbolem jejich vlastní historie a schopnosti přetvořit cizí vlivy v něco, co je dnes čistě jejich.
• ​Zatímco tanec Puxa je lidový, rychlý a uvolněný, Ússua zůstává „vysokým stylem“ pro slavnostní příležitosti.