XOTE

Xote je naprosto fascinující ukázkou toho, jak se středoevropský rytmus může dostat do tropů a proměnit se v jeden z nejikoničtějších prvků brazilské kultury. Xote (čteno "šóči") je přímým potomkem evropského tance Schottische.

🚢 Zrození Xote: Evropský import s exotickým twistem

Historie Xote v Brazílii se začala psát v polovině 19. století, konkrétně kolem roku 1851. V této době dorazil tanec Schottische do Rio de Janeira, tehdejšího hlavního města Brazilského císařství. Přivezl ho sem portugalský taneční mistr José Maria Borges de Lacerda. Původně šlo o velmi aristokratickou záležitost. Tančil se v luxusních salonech smetánky, kde si elita potrpěla na to, aby kopírovala nejnovější pařížské a londýnské trendy.

Brazílie však byla (a je) obrovským kulturním tavicím kotlem. Aristokratický tanec nezůstal dlouho zavřený za dveřmi paláců. Postupně prosákl do nižších společenských vrstev, k venkovskému obyvatelstvu a africkým otrokům. Slovo Schottische bylo pro místní jazyk příliš krkolomné, a tak si ho Brazilci foneticky upravili nejprve na Chótis a nakonec na úderné Xote. Během tohoto procesu tanec ztratil svou evropskou rigiditu, přibral na smyslnosti a získal zcela novou, houpavou a nakažlivou synkopaci.

🌵 Dvě tváře brazilského venkova: Severovýchod a Jih

Jak se Xote šířilo obrovskou zemí, narazilo na dvě naprosto odlišná kulturní podnebí, která ho navždy rozdělila do dvou svébytných stylů. Prvním z nich je suchý a horký Severovýchod (Nordeste). Zde se Xote stalo jedním ze základních pilířů hudebního a tanečního fenoménu zvaného Forró. Na severovýchodě se Xote tančí velmi blízko u sebe, často v těsném objetí, kroky jsou měkké, klouzavé a nohy se téměř neodlepují od země. Rytmus zde diktuje tradiční svatá trojice nástrojů: akordeon (sanfona), basový buben (zabumba) a triangl.

Úplně jiný příběh se odehrál na chladnějším Jihu Brazílie (Rio Grande do Sul). Zde se Xote smíchalo s kulturou tamních drsných pastevců dobytka – Gaúchos. Na jihu byl tanec formován německými a italskými imigranty a také sousední hispánskou kulturou z Argentiny a Uruguaye. Xote gaúcho je mnohem formálnější, ráznější a klade větší důraz na pevné držení těla. Tanečníci často nosí tradiční kroje, muži mají široké kalhoty (bombachas) a těžké boty s ostruhami, kterými do rytmu efektně podupávají.

👑 Král Luiz Gonzaga a moderní éra Xote

V polovině 20. století se odehrál další zásadní zlom. Legendární hudebník Luiz Gonzaga, zvaný Král Baião, zpopularizoval severovýchodní rytmy po celé Brazílii. Díky rádiu a jeho charismatu se Xote dostalo z venkovských tancovaček zpět do velkých měst, tentokrát ale ne jako uhlazený evropský import, nýbrž jako hrdý projev čistě brazilské lidové kultury. Gonzagovy písně vtiskly tanci nostalgický, ale přitom neuvěřitelně rytmický charakter, který si zamilovaly miliony lidí napříč společenskými vrstvami.

Na přelomu tisíciletí pak Xote chytilo další, velmi čerstvý dech díky hnutí zvanému Forró Universitário (univerzitní forró). Mladí lidé ve velkoměstech jako São Paulo a Rio de Janeiro začali staré rytmy míchat s prvky reggae a popu (průkopníkem byla například velmi populární kapela Falamansa). Vznikl tak moderní styl, který je dnes jedním z nejoblíbenějších párových tanců mezi brazilskou mládeží. Xote si zachovalo svůj dvoudobý krok a pohodu Schottische, ale získalo svěží, plážovou a uvolněnou atmosféru, která z něj dělá dokonalý společenský tanec i pro 21. století.

💃 Charakter tance Xote

• Pohoda (Xodó): Tanec nemá za cíl předvádět složitou akrobacii, ale užít si blízkost partnera a klidné plynutí hudby.

• Jednoduchost: Základní krok je "dva doprava, dva doleva" (dois pra lá, dois pra cá). Díky této prostotě je Xote přístupné naprosto každému.

• Měkký, klouzavý krok: Na rozdíl od evropského poskakování se v Brazílii nohy téměř nezvedají ze země. Pohyb je plynulý, houpavý a soustředěný do boků.

• Blízkost a intimita: Xote se tančí ve velmi těsném párovém držení. Je to jeden z nejromantičtějších a "nejpřítulnějších" brazilských tanců.

🎻 Hudba a rytmus

• Nostalgické melodie: Texty písní Xote často vyprávějí o lásce, touze po domově na venkově (saudade) a kráse prostého života.

• Svatá trojice nástrojů: Hudbu definuje Sanfona (akordeon), Zabumba (velký basový buben) a Triangl. Zabumba udává onen charakteristický tlumený úder, který vás nutí se pohupovat.

• Rytmus: Rytmus v 2/4 taktu je jasný a houpavý. Je pomalejší než u jiných stylů Forró (jako je např. Baião nebo Arrasta-pé).

💡 Zajímavost

• Zatímco na severu se Xote tančí v žabkách u pláže, na jihu Brazílie ho tančí drsní Gaúchos v kožených botách s ostruhami a v širokých kalhotách.

• V 90. letech tento styl adoptovali studenti v São Paulu a smíchali ho s reggae. Vznikla tak moderní vlna, která zaplnila kluby po celé Brazílii.

• Luiz Gonzaga "král severovýchodu" udělal z Xote národní poklad. Před ním bylo Xote vnímáno jen jako hudba chudých farmářů.

• Název "Xote" vznikl zkomolením německého slova Schottische. Brazilci ho prostě nedokázali vyslovit, tak si ho upravili podle toho, co slyšeli.