YOSAKOI

Země původu: Japonsko 🇯🇵

Yosakoi (よさこい) je jedním z nejdynamičtějších a nejbarevnějších tanečních stylů v Japonsku. Na rozdíl od staletých tradic je Yosakoi relativně mladý fenomén, který vznikl jako ambiciózní pokus o záchranu místní ekonomiky a pozvednutí morálky obyvatel v těžkých časech.

🏮 Zrození z poválečného popela: Kóči, 1954

​Historie Yosakoi začala v prefektuře Kóči na ostrově Šikoku. V roce 1954, kdy se Japonsko stále vzpamatovávalo z následků druhé světové války a země čelila ekonomické depresi, se místní hospodářská komora rozhodla vytvořit nový typ festivalu. Cílem bylo vytvořit něco, co by konkurovalo slavnému festivalu Awa Odori v sousední prefektuře Tokušima, a zároveň podpořilo místní obchodníky.

​První ročník festivalu Yosakoi Naruko se konal v srpnu 1954 a zúčastnilo se ho 750 tanečníků ve 21 skupinách. Tanec byl navržen tak, aby byl flexibilní a přístupný – mohl ho tančit kdokoli, kdo měl chuť se hýbat. Tato otevřenost se stala základním kamenem jeho budoucího úspěchu.

​🥁 Naruko a píseň: Symboly identity

​Dva prvky dělají Yosakoi tím, čím je: nástroj Naruko a specifická píseň. Naruko jsou dřevěné klapačky, které původně používali rolníci v prefektuře Kóči k plašení ptáků z rýžových polí. Tradičně jsou v barvách černé, červené a žluté, ale moderní týmy si je dnes přizpůsobují svým kostýmům. Použití Naruko dodává tanci jeho charakteristický perkusní prvek – tanečník není jen interpretem, ale i součástí orchestru.

​Píseň, na kterou se tančí, se nazývá Yosakoi Naruko Dancing Song. Složil ji Eisaku Takemura a kombinuje v sobě tři prvky: původní lidovou píseň Yosakoi Buši, dětskou píseň Yosakoi Naruko a úryvky z Jofuku-odori. Historickým pravidlem je, že týmy musí do své hudební produkce zakomponovat alespoň část této původní melodie, i když zbytek skladby může být v rytmu rocku, hip-hopu nebo samby.

​❄️ Expanze a fúze: Fenomén Yosakoi Soran

​Zlomový okamžik v historii Yosakoi nastal v roce 1992. Tehdy student z ostrova Hokkaidó, který navštívil Kóči a byl tancem fascinován, přinesl tento styl do Sappora. Spojil energii Yosakoi s tradičními písněmi hokkaidských rybářů zvanými Soran Buši. Tak vznikl festival Yosakoi Soran, který se stal okamžitým hitem.

​Tato verze tance vnesla do Yosakoi novou úroveň atletičnosti a divadelnosti. Zatímco původní tanec z Kóči byl více o průvodu ulicemi, styl ze Sappora kladl větší důraz na pódiovou show. Tento úspěch spustil řetězovou reakci a během 90. let začaly festivaly Yosakoi vznikat po celém Japonsku. Každý region si přidal své vlastní prvky, čímž se tanec stal živoucím archivem japonské regionální rozmanitosti.

​⚡ Moderní éra: Od tradice k globálnímu raveu

​Dnes je Yosakoi symbolem moderního japonského folklóru. Tradiční bavlněná yukata byla nahrazena propracovanými kostýmy zvanými Happi nebo Yosakoi-fuku, které často obsahují skryté vrstvy, jež tanečníci během vystoupení odhalují pro dramatický efekt. Hudba se vyvinula v komplexní orchestrální nebo elektronické kompozice, které doprovázejí obří vlajky (mato) a pohyblivá pódia (jikaša).

​V 21. století Yosakoi překročil hranice Japonska. Týmy existují v USA, Evropě (včetně České republiky) i v jihovýchodní Asii. Tanec se stal nástrojem kulturní diplomacie a komunitního propojování. Jeho historie je důkazem, že tradice nemusí být neměnná – může se vyvíjet, absorbovat nové vlivy a přesto si zachovat svou původní duši a radost z pohybu.

💃 Charakter tance Yosakoi

• ​Dramatické kostýmy: Týmy nosí pestrobarevné kabátce happi nebo upravená kimona. Často dochází k tzv. instantním převlekům, kdy tanečníci během vteřiny strhnou horní vrstvu oděvu a odhalí úplně jinou barvu.
• ​Průvodový charakter: Tradičně se Yosakoi tančí v pohybu směrem vpřed (ulicemi), ale existují i statické pódiové verze s propracovanou choreografií.
• ​Použití Naruko: Každý tanečník drží v rukou dřevěné klapačky naruko. Ty nejsou jen rekvizitou, ale rytmickým nástrojem, který tanec doprovází neustálým cvakáním.
• ​Týmová synchronizace: Klíčem je absolutní souhra desítek (někdy i stovek) tanečníků. Skupina působí jako jeden organismus, což vytváří silný vizuální dojem.
• Vysoká energie a atletičnost: Na rozdíl od klidného Bon Odori je Yosakoi fyzicky velmi náročný. Tanečníci využívají celé tělo, dělají velké skoky, výpady a dynamické pohyby paží.

 🎻  Hudba a rytmus

• Perkusní vrstva: Zvuk klapaček naruko dodává hudbě specifický ostrý „dřevěný“ podtón, který prořezává i hlasitou elektronickou hudbu.
• ​Tempo: Rytmus je rychlý, úderný a vysoce motivační. Často ho doprovází hlasité vyvolávání hesel a rytmické pokřiky tanečníků (kakegoe).
• ​Žánrová fúze: Hudba mísí tradiční japonské nástroje (bubny Taiko, flétny Shinobue, loutny Shamisen) s moderními žánry jako rock, heavy metal, hip-hop, samba nebo EDM.
• Povinná melodie: Každá skladba musí obsahovat alespoň krátký úryvek z původní lidové písně Yosakoi Naruko Dancing Song. To je jediné „rigidní“ pravidlo, zbytek je čistá svoboda.

✨ Styly a varianty tance

• Yosakoi Soran (Hokkaidský nářez): ​Vznikl na severu Japonska a je to „hardcore“ verze Yosakoi.​ Míchá tanec s písněmi rybářů (Soran Bushi). Je extrémně atletický, plný hlubokých dřepů a výpadů – tanečníci vypadají jako rybáři bojující s vlnami.
• Kóči styl (Klasika): Původní podoba z ostrova Šikoku. Je věrnější tradici, tančí se v dlouhých proudech (parádách) ulicemi. ​Důraz je kladen na eleganci a klasické lidové melodie.

💡 Zajímavosti

• ​Tanečníci používají výrazné, často až divadelní líčení kolem očí, které podtrhuje emoce a bojovného ducha týmu.
• ​Součástí týmů jsou obří vlajky na dlouhých tyčích, se kterými mávají fyzicky nejzdatnější členové. Vlajka může vážit i několik kilogramů a její ovládání ve větru je umění samo o sobě.
• ​Slovo „Yosakoi“ pochází ze starého nářečí oblasti Tosa a v překladu znamená něco jako „přijď v noci“ (zkrácenina z Yoru ni koi).
• ​Tanec vznikl v roce 1954 jako projekt místních obchodníků, kteří chtěli po válce oživit ekonomiku a přilákat do Kóči turisty. Povedlo se to nad očekávání.
• Klapačky naruko byly původně zemědělským nástrojem, který rolníci v prefektuře Kóči používali k odhánění ptactva z rýžových polí.