ZWIEFACHER

Země původu: Německo 🇩🇪

Zwiefacher je fascinující rytmickou hádankou, která díky neustálému střídání valčíkového a polkového taktu prověřuje postřeh i vzájemnou souhru tanečního páru. Tento hravý klenot bavorsko-českého pomezí právem patří na seznam UNESCO jako důkaz, že lidová tradice může být i po staletích intelektuálně stimulující a zábavnou výzvou.

🍻 Původ v bavorských krčmách a na šumavských svazích

Historie Zwiefacheru sahá hluboko do 18. století, přičemž první písemné zmínky se objevují kolem roku 1740. Jeho kořeny najdeme v trojúhelníku mezi Pasovem, Řeznem a Plzní. Původně se mu neříkalo Zwiefacher; v historických pramenech ho najdeme pod názvy jako Schweinauer, Schleifer, Überfuhr nebo u nás v Čechách jako "bavorák" či "mateník".

Zajímavé je, že tento tanec vznikl jako projev lidové hravosti a možná i trochu jako rebelie proti strohým tanečním pravidlům šlechty. Zatímco aristokracie tančila uhlazené menuety, prostý lid v krčmách vymyslel rytmickou hádanku, která vyžadovala naprosté soustředění obou partnerů. Bylo to neformální, divoké a společensky velmi kontaktní, což v té době nebylo vždy viděno s nadšením.

📐 Rytmická hádanka: Když se srazí valčík s polkou

To, co dělá Zwiefacher historicky unikátním, je jeho struktura. Je to tanec s proměnlivým taktem. V praxi to znamená, že se v rámci jedné skladby nepravidelně střídají třídobé a dvoudobé takty. Tanečníci tedy musí bleskově přepínat mezi valčíkovým krokem a polkovým otáčením.

Pro zápis rytmu se často používá jednoduchá "matematika" (např. dva valčíkové takty a dva polkové). Pokud bychom to chtěli zapsat formálně, vypadalo by střídání taktů následovně:

3/4 + 3/4 + 2/4 + 2/4

Toto schéma se může v průběhu písně měnit, což z tance dělá fascinující hru. Historicky se hudebníci v hospodách bavili tím, že rytmus schválně měnili, aby tanečníky "vyhodili" z tempa. Kdo se spletl a šlápl partnerce na nohu, musel často platit další rundu piva.

📜 Zákazy, církev a UNESCO

Zwiefacher neměl v historii vždy na růžích ustláno. V 18. a 19. století se ho úřady a církev pokoušely několikrát zakázat. Problémem nebyl jen "matoucí" rytmus, ale především to, že tanečníci se při rychlém otáčení museli držet velmi blízko sebe. To bylo považováno za nemravné a nebezpečné pro morálku mládeže. Navíc se při něm často dupalo, což podle některých dobových zpráv "rušilo klid a důstojnost obce".

Navzdory těmto represím Zwiefacher přežil, a dokonce vzkvétal. Stal se symbolem regionální hrdosti. V roce 2016 byl Zwiefacher oficiálně zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Dnes už se ho nikdo zakazovat nepokouší; naopak, v Bavorsku existují speciální kurzy a soutěže, kde se mladé generace učí, jak tyhle rytmické pasti přežít se ctí.

🎻 Lidový humor a "Naše stará kočka"

Nedílnou součástí historie Zwiefacheru jsou jeho texty. Jsou často krátké, úderné a plné drsného lidového humoru, dvojsmyslů nebo banálních pozorování. Slavné jsou kousky jako "S'Suserl" nebo vtipné popěvky o starých kočkách, tlustých hospodských a rozbitých botách. Texty často sloužily jako mnemotechnická pomůcka – rytmus slov přesně odpovídal střídání taktů, takže tanečníci věděli, kdy mají "skočit" z valčíku do polky.

💃 Charakter tance Schuhplattler

  • "Matení": V českém prostředí se mu ne nadarmo říkalo mateník – jeho účelem je doslova zmást nohy i hlavu tanečníka.

  • Komunitní zábava: Často se tančil v zaplněných hospodách, kde bylo cílem nejen tančit, ale i se bavit tím, jak se ostatní pletou v rytmu.

  • Těsné držení: Tančí se v páru ve velmi blízkém objetí. Kvůli rychlému otáčení a změnám rytmu je pevný kontakt partnerů nezbytný pro udržení rovnováhy.

  • Rytmická výzva: Hlavním rysem je nepravidelné střídání dvou základních kroků – valčíkového a polkového. Tanečníci musí být neustále ve střehu, aby "nepřeslechli" změnu taktu.

🎻 Hudba a rytmus

  • Mnemotechnické texty: Písně mají často vtipné texty, jejichž frázování přesně odpovídá střídání taktů, což tanečníkům pomáhá neztratit se (např. krátká slova pro polku, táhlá pro valčík).

  • Nástrojové obsazení: Tradičně doprovázen dechovou kapelou (trubky, klarinety, tuba) nebo lidovou muzikou s houslemi a akordeonem.

  • Schémata: Existují pevná rytmická schémata (např. 2 takty valčíku + 2 takty polky), ale i složité "pasti", kde se rytmus mění zdánlivě náhodně.

  • Rytmus: Skladba není v jednom tempu, ale neustále přeskakuje mezi 3/4 (valčík/sousedská) a 2/4 (polka) taktem.

💡 Zajímavosti

  • V bavorských hostincích bylo nepsaným pravidlem, že kdo se v rytmu Zwiefacheru spletl jako první, musel koupit ostatním u stolu pivo.

  • Existuje přes 200 zdokumentovaných melodií a variant Zwiefacheru, každá s jiným rytmickým vzorcem.

  • V 18. a 19. století byl tanec často zakazován církví i vrchností. Důvodem bylo příliš těsné držení partnerů a "divoké" otáčení, které prý ohrožovalo mravopočestnost.

  • Od roku 2016 je Zwiefacher zapsán na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO (nominováno Německem).